Hepatitida C

ra4

Virovým zánětem jater typu C je podle odhadů celosvětově infikováno 170 milionů lidí. Toto číslo představuje 3 % světové populace. Ročně jsou zaznamenány 3–4 miliony nových případů této nákazy. V  České republice každoročně přibude více než  800 nových pacientů se zákeřnou žloutenkou typu C.

Pacient může mít pouze nespecifické příznaky jako jsou únava, přechodná ztráta chuti k jídlu, svědění kůže, pocit napětí v pravém podžebří  a trávicí obtíže. Žlutavé zabarvení kůže se nemusí vůbec objevit.

U injekčních uživatelů drog, byl zjištěn stokrát vyšší výskyt žloutenky C v porovnání s  běžnou populací v naší zemi. V průměru je infikováno 35 procent drogově závislých užívajících injekční drogy, u dlouhodobých uživatelů je to dokonce více než 60  procent. Nebezpečné jsou všechny aktivity, při kterých může dojít k přímému kontaktu s lidskou krví. Vysoce rizikové je použití špatně sterilizovaných nástrojů, které se dostávají do opakovaného styku s lidskou krví různých osob – opakované  použití jehel při aplikaci nitrožilních drog, piercing, tetování či akupunktura.

Nebezpečné je rovněž používání cizích osobních věcí, jako jsou hřebeny, zubní kartáčky, žiletky a podobně, neboť na nich zaschlá krev může ulpět. U pohlavního styku je riziko přenosu hepatitidy C nízké, nicméně není zanedbatelné. Při poškození sliznice pohlavního ústrojí (záněty, infekce) nebo u rizikových sexuálních praktik, při kterých hrozí kontakt krve s krví (např. sex při menstruaci), už je riziko podstatně vyšší.

Původce hepatitidy C byl objeven až koncem osmdesátých 80. let 20. století a v roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve. Lidé, kteří dostali krevní transfúzi před tímto rokem, mohou být nakaženi a nemusí si být infekce vědomi, pokud se u  nich nerozvinuly příznaky onemocnění. Žloutenka C se nepřenáší při běžném kontaktu jako objímání, líbání, podání ruky, vzduchem či jídlem.

Hlavním úkolem současnosti je aktivní vyhledávání a léčba nemocných s chronickou hepatitidou C, dříve než se u nich onemocnění dostane do pokročilých stádií, kdy je již kvalita a délka jejich života výrazně ovlivněna a léčebné možnosti omezeny. Neléčený, chronicky probíhající virový zánět jater typu C se naplno projeví po dvaceti až třiceti letech a může skončit jaterní cirhózou nebo rakovinou jater. Konečná fáze hepatitidy C je v současné době nejčastějším důvodem pro transplantaci jater.

Proti žloutence typu C zatím neexistuje očkovací látka. Existuje však léčba, která je v mnoha případech úspěšná.